Ladislava Blažková

Vážení čtenáři,

každý den si stěžujeme na bolavá záda, řady na poště či na to, že jsme v MHD museli celou cestu stát. Když se podíváte do země, kde lidé nemají co jíst, zjistíte, že se máte prostě dobře. A je jedno, jestli chodíte po svých, anebo jezdíte na vozíku - tak, jako Ladislava.

Ladislava Blažková s přítelkyní

Na fotografii můžete vidět Ladislavu právě putující do Santiaga, kam ročně putuje každý rok 200 000 věřících. Ladislava se od nich odlišuje vlastně pouze tím, jak se do daného místa dostala, jinak je úplně stejný člověk, jako my ostatní. Baví ji bourat předsudky vytvořené lidmi, kteří si myslí, že vozíčkář by měl sedět doma v teplácích a smutnit. A právě tady ta pouť byla důkazem, jak takový předsudek úspěšně zbourat. Pojďme se na Ladislavu podívat ale z jiného pohledu, z toho "superwomenského."

Ladislava je tisková mluvčí ligy vozíčkářů a především věčná optimistka. Pracuje v programu Prezentace a osvěta, což je program podporující aktivitu vozíčkářů. Žije plnohodnotný život i přesto, že v dětství prodělala dětskou mozkovou obrnu. Pokud se ocitnete na vozíku, je podle Ladislavy důležité jít vlastní cestou - vymanit se ze škatulky vozíčkáře a vzít to za své. Má stanovený cíl, za kterým si tvrdě jde. Chce žít spokojený život a je si vědomá toho, že před možnostmi se nemají zavírat oči.

Od mládí chtěla být žurnalistkou. Když na základní škole dostala od svých rodičů diktafon, tvořila různé ankety. Později se (i přes negativní reakci okolí) chtěla žurnalistkou opravdu stát, a tak si podala přihlášku. Realita tohoto snu byla ovšem dost drsná, už jen proto, že na pracovištích chyběl bezbariérový přístup, který je pro Ladislavu opravdu nutný. I přes všechny neduhy se řídila motem:

"Lepší se přecenit, než nezkusit nic, co by bylo nad vaše síly."

Žurnalistiku dokončila promocí, která jí mimochodem svým vtipem připomínala divadlo.

Zdroj

Laďka velice ráda bourá předsudky, a tak se vydala do Afriky, kde pobyla celkem tři týdny. Nejhorší pro ni bylo samotné rozhodnutí, kdy za ní přišel kamarád a řekl jí, že by jel s ní. Už neměla žádné výmluvy a musela se rozhodnout, zda cestu uskutečnit. Co jí cesta dala?

"Cesta byla obrovské plus v mém životě – mám obrovské štěstí, že jsem se narodila v Evropě a mám šťastný život. Zkuste si žít někde, kde není pomalu co jíst, pitná voda je zázrak a elektřina není. Začnete si normálních věcí vážit."

Laďko, pokud si čtete tento článek, je načase zdůraznit, že jste úžasná. Přejeme Vám, ať se Vám daří a ať se Vám plní váš cíl - žít spokojený život. Jste přímým důkazem, že člověk je pánem svého žití a času, že pokud se prostě pro něco rozhodnete, prostě to uděláte. Důležité je, že do cíle dojdete. Koho zajímá, jak jste se tam dostali? A vy. milí čtenáři, nám dejte vědět o svém názoru. Mimochodem, rádi bychom se inspirovali přímo vámi - znáte někoho, kdo by si zasloužil zmínku v našem projektu? Někoho, kdo se nebál jít proti proudu a učinil svá rozhodnutí skutečnými? Dejte nám vědět!